Čekání

Každý, kdo má rád svou zem, by podle našeho názoru měl umět odevzdat něco navíc. Spokojit se s pocity všedního dne nestačí. Jen prací navíc vznikají okamžiky hlubokého vnitřního uspokojení. A ty stojí za to. Jako ten večer devátého srpna 1983 v Helsinkách. Dozněla naše hymna. Jarmila Kratochvílová se ze stupně nejvyššího dívá na červenomodrobílou vlajku.

Je šťastná. Vzpomíná na domov. Dosáhla vrcholku svého Eigeru, dotkla se hvězd. Na tenhle okamžik musela čekat moc dlouho. Plných sedmnáct let. A proto jsme náš společný příběh nazvali - Čekání.